Doktor House

Nevyléčitelná nebo nediagnostikovatelná nemoc? Pro doktora Gregoryho House to není žádný problém. Má totiž na diagnózy podivných nemocí tým lékařů. Je to jeho práce.
Byl to vlastně geniální nápad. Po uvedení Kriminálky Las Vegas začali diváci bažit po vyšetřovacích seriálech, ve kterých je řada zvratů, hrdinové se musí naučit nepřehlížet ani ty nejmenší detaily, diváci nemusejí vzdychat u nudných vztahových částí, protože jsou to téměř zcela odosobněné seriály a postavy jsou vlastně důležité jen pro vyřešení případů a případná komická uvolnění vycházející z jejich osobností.Podobně jako byla oblíbená tato forma kriminálních seriálů, diváci stále bažili i po lékařských dramatech. Někdo si tedy řekl, proč obojí nespojit dohromady?
Výsledkem je Dr. House, který připomíná lékařskou detektivku, jež si od Kriminálky Las Vegas nevypůjčuje jen svou formu, ale i některé vizuální a filmařské postupy. Z lékařských dramat si půjčuje prostředí nemocnice, doktory a pacienty a jediné, kde formulku trochu porušuje, je ten odosobňující prvek. Všechny postavy v seriálu Dr. House mají sice pořád funkci „vyřešit případ“, ale postupem času se stávají divácky mnohem důležitější než samotné nemoci. Ne že by vystupovali do popředí. Spíš případy začnou být postupem času okoukanější a to hlavní, co na seriálu zůstává atraktivní, jsou precizní charaktery. Doktor Gregory House (Hugh Laurie) totiž není zrovna typický lékař. Je neupravený, neoholený, rozcuchaný a nikdy by to nenapadlo vzít si na sebe lékařský plášť.Prý proto, aby ho pacienti neviděli jako nemocného doktora. House má totiž nemocnou pravou nohu, na kterou kulhá, musí kvůli tomu chodit o holi a neustále do sebe sype prášky proti bolestem jako by to byly Tic Tacy. Léčení v civilním oblečení ale není jeho jediná zvláštnost. Také nerad komunikuje s pacienty, protože uznává filozofii: "Všichni lžou, tak proč se obtěžovat?". Navíc když se s nimi nebavíte, nemusíte lhát ani vy jim. Doktor House je prostě jiný druh doktora, ale v tom, co dělá, je naprosto nepřekonatelný. Vede tým dalších tří mladých a nadějných doktorů, kteří mají za úkol zjistit diagnózy u nemocí, u kterých to není zrovna snadné. Obyčejná teplota, kašel a bolení v krku se pod jejich dohledem může překlenou ve smrtelnou nemoc a v nějaký druh nákazy, která se u lidí vyskytuje se šancí jedna ku deseti milionům.Přesně to jsou případy pro Gregoryho House a on si s nimi vždy dokáže poradit. Do svého týmu si House vybral neurologického specialistu Erica Foremana (Omar Epps), protože je to černoch a má záznam v trestním rejstříku. V týmu má také specialistku na imunologii Allison Cameron (Jennifer Morrison), která sice nebyla nejlepší na škole, ale je nehorázně sexy a do týmu se mu taková osoba také hodila. A nakonec tu je Robert Chase (Jesse Spencer), který má jistě také nějakou odbornost a do týmu se dostal, protože ho tam protlačil jeho vlivný otec. Není to parta dokonalých doktorů, ale protože jim vládne Gregory House, svou práci dokáží odvést na jedničku... případně dvojku s puntíkem. Originalita prýští už z té nedokonalé skupiny lidí, která jednotlivé případy řeší. Nejsou to žádní brilantní doktoři, ale obyčejní zelenáči, kteří se častokrát zmýlí a celý seriál to velice oživuje. Dokonalý je ovšem samotný House. Sarkastický, na pacienty zlý a namyšlený, přesto za všech okolností vtipný a ve svých úsudcích neomylně profesionální. Britský herec Hugh Laurie, který ho ztvárnil, se vlastně stal trademarkem celého seriálu a bez něj by příliš nezbývalo. Pravda, samotné případy mohou být celkem zajímavé (taková modelka s rakovinou varlat...), ale i ty se časem okoukají. Epizody totiž neustále dokola opakují zaběhnutou formulku. Na začátku dílu vidíme budoucího pacienta s „chorobou týdne“ a moment, který ho přivede do nemocnice (tak trochu jako když v Odpočívej v pokoji na začátku každého dílu někdo zemře). Potom náš tým léčí jeho nemoc a pokud se jeho stav zlepší někdy ve čtvrtině až polovině dílu, je nám hned jasné, že jeho nemoc bude něco úplně jiného a stav se mu zase zhorší. Během odhalování nemocí zaznamenáváme řadu nečekaných zvratů (podobně jako v detektivních sériích), špatných diagnóz a hodně odborně lékařských hovorů. Ačkoliv se ovšem „choroba týdne“ velmi rychle okouká, neustále zábavné zůstává Housovo chování a jeho návštěvy kliniky pro veřejnost (nařídila mu to ředitelka nemocnice, aby se naučil komunikovat s pacienty), kde tak rozkošně zesměšňuje své pacienty.Jedním z producentů Dr. House je i Bryan Singer (X-Men, Superman se vrací), který dokonce režíroval první díl a dal tak celému seriálu svůj styl a atmosféru. Během prvního dílu je krásně patrný jeho režisérský rukopis a například takové obyčejné CT vyšetření má díky úhlům kamery a nasvícení téměř magickou atmosféru. Nebo takový obyčejný epileptický záchvat je i díky hudbě skoro až hororový zážitek. Další díly už vypadají podstatně obyčejněji, ale nikdy se nezapomene na tzv. "invazní kameru", která byla poprvé představena v Kriminálce Las Vegas. V ní obraz zoomuje, vnořuje se a ukazuje nám mikroskopické detaily na místech činů a důkazních materiálech. Tady je něco podobného, jen se díváme do nitra člověka, sledujeme v detailech jak nemoc pracuje a při vysvětlování nemoci máme i vizuální možnost podívat se, co se děje v našem těle. Je to vykradené z Kriminálky, ale i tak to skvěle funguje.